© 2023 by Name of Site. Proudly created with Wix.com

KONSTELACE

práce s energetickými zdroji těla a duše

Je-li člověk ochoten projít skrz svou vlastní bolest a strach

místo toho, aby se jim vyhýbal,

čeká ho na konci této cesty odměna..

 

V bezpečném prostředí za podpory skupiny pracujeme na těle i duši:

  • zvědomnění a vypletení z destruktivních vzorců

  • uvolnění energetických i fyzických bloků

  • rozvoj schopnosti sebereflexe

 

Naše duše touží po tom, aby byla rozpoznána a zacelena, v cestě si stojíme pouze my sami.

Chceme-li cokoli ve svém životě změnit, musíme se rozhodnout!

Trauma je existenčně hraniční zkušenost. Tedy zkušenost, která je na hranici toho, co jsme schopni unést vlastními silami, přičemž rozhodující je vždy vnitřní prožívání dané situace každým z nás, neboť každý jsme v tomto jiný. To co pro jednoho člověka bude takřka bezvýznamné, pro jiného může být zraňující až traumatizující. V tu chvíli se  aktivuje náš obranný mechanismus zajišťující přežití. Zraněná část duše se odštěpí a je vytěsněna do nevědomí.

Tím jsme ušetřeni bolestivých vjemů, které tato část nese, avšak současně s tím přicházíme i o veškeré její kvality a energetický potenciál. V módu vytěsnění nám nejsou k dispozici. Vytvoří se tak energetický, emoční a následně i fyzický blok. Něco nám chybí, nežijeme plně, celou svou bytostí, v neúplnosti pouze přežíváme. A protože vše co se  odehrává na úrovni duše se zapisuje - somatizuje - také do našeho fyzického těla, trpíme různými bolestmi, nemocemi, opakujícími se zraněními.

.

Navíc ty části duše, které byly odštěpeny od zdravého zbytku nemají možnost se zahojit, uzdravit, nemají možnost se jakkoli dál vyvíjet. Zůstávají zamrznuté přesně v té fázi vývoje a přesně v takovém emočním náboji, v jakém se nacházely v okamžiku jejich odštěpení . A takto zamrznuté mohou vyčkávat měsíce, roky a dokonce i celé generace, neboť v poli rodinného systému jsou všichni členové na úrovni nevědomí vzájemně propojeni a vytěsněná zranění předků jsou tak předávána - otiskávána - do nevědomí jejich potomků. A jsou stejně tak "živá" jako v okamžiku jejich vzniku, bez ohledu na to, zda o samotné situaci vzniku dnes žijící členové rodinného systému vědí, nebo byla již dávno zapomenuta, či cíleně zamlčena - tzv. tabu témata rodu.

Avšak naše duše touží po tom, aby byla zahojena a trhliny v ní zaceleny. K tomu, aby byla povšimnuta i se všemi bolestmi, které ji tíží, využívá nástroje zrcadlení se do vnějšího světa. Na základě rezonance podobného s podobným přitahuje z vnějšího světa svůj vlastní odraz, abychom ji uviděli, abychom pochopili a ona se mohla vrátit do tady a teď. Většinou však neúspěšně. To co nám ukazuje bývá pro nás natolik nepříjemné, bolestivé, či strach nahánějící, že se tomu raději snažíme vyhnout. Nechceme vidět, nechceme slyšet, bojíme se cítit. A tak zůstáváme poloslepí, polohluší a odstřižení od svých skutečných pocitů. Za každou cenu se snažíme vyhnout vlastní bolesti a stojíme v odporu proti všemu, co nám ji připomíná. V této polovičatosti však není možné nalézt zdravý střed, není možné nastolit rovnováhu. Otupělost nebo přecitlivělost, vyčerpání nebo hyperaktivita s neschopností relaxace a uvolnění... Život je plný podmínek a kontroly nebo naopak pozbývá jakékoli struktury a je ponořen do zmatku a chaosu. Opakujeme stále stejné destruktivní vzorce. 

 

Chceme-li cokoli ve svém životě změnit, musíme se rozhodnout!

 

Je nutná ochota a také odvaha k tomu, podívat se do svého vlastního stínu a čelit tomu, co nás nejvíce děsí. Neboť právě odpor a strach dláždí onu královskou cestu do nevědomí.

Je-li člověk ochoten projít skrz svou vlastní bolest a strach místo toho, aby se jim vyhýbal,

čeká ho na konci této cesty odměna..