HLUBOKÝ DŘEP

Aktualizace: 7. dub 2019


Když teď na chvíli odložíte telefon, případně odsunete počítač, postavíte se (předpokládám, že sedíte) a půjdete do dřepu tak hluboko, kam vám vaše tělo v tuto chvíli dovolí, jaký bude výsledek?? Bude se finální poloha podobat skokanovi na lyžích vteřinu před opuštěním můstku anebo se zcela bez obtíží ponoříte hýžďovými svaly jen pár centimetrů nad zem a zůstanete zde relaxovat dalších pět minut?? V případě první varianty můžete pokračovat ve čtení, pokud jste se našli v druhé možnosti, doporučuji prodloužit pobyt cca na 15 minut

:) Pokud jste někde mezi, tak i vám jsou určeny následující řádky.

Tento text není primárně věnovaný lidem, kteří dřepují s činkou nebo s jinou dodatkovou zátěží. Tam se hraje dle trochu jiných pravidel, esenciálně totiž nepůjde o zdraví, ale spíše o nárůst svalové síly či hmoty. Tedy, nepochopte mě špatně, jistěže se většina cvičích snaží zachovat dobrou techniku dřepu jako prevenci před zraněním, nicméně se zátěží na ramenou se mění celá biomechanika pohybu a dosáhnout plného hlubokého dřepu je téměř nemožné, navíc v kombinaci s tím, že těla cvičících vlastně nejsou na plný dřep s činkou mobilitou ani funkčně připravena.

Sledujete-li malé dítě, v jaké poloze si s oblibou hraje nebo způsob, jakým zvedá předmět ze země, zjistíte, že se téměř vždy jedná o pozici hlubokého dřepu. Rovněž z polohy na čtyřech do stoje se dítě dostává přes úplný dřep. Jde totiž o základní vrozený pohybový vzor člověka a primátů, zcela přirozenou polohu těla. Panuje mnoho mýtů o dřepech, potažmo těch hlubokých v plném rozsahu. Avšak sledujte: Proč jsme se evolučně vyvinuli tak, že má kolenní kloub tak velký rozsah? Abychom se při provádění dřepů zastavili v horizontální rovině nebo ji o pár stupňů překročili? Nikoliv. Tak proč to ale děláme? Podívali jste se někdy, jaký úhel svírá koleno při sezení na židli, či v autě? Nebo v jakém nestabilním postavení je kotník při chůzi na podpatcích? A jsou to logicky hlavně svaly kolen a kotníků, kterým tyto polohy způsobují strnulost, zatuhlost a které pak v mechanismu ko-kontrakční synergie zkrátka tělo do úplného dřepu nepustí.

Moje doporučení je jednoduché. Dělejte hluboký dřep. Kdykoliv je k tomu příležitost. Možná vás tělo v tuto chvíli pustí opravdu jen do polohy, ve které se Jiří Raška rozjížděl ke svým skokům. Možná se achilovky spíš než pružinám podobají železným tyčím a vazy v kolenou kňučí jako zpráskaní psi. Určitě bude mít význam zatuhlé svaly uvolňovat i prostřednictvím manuálních terapií, avšak velmi důležité je samotné dělání hlubokého dřepu. Můžete v něm i pracovat, prostě si vezmete notebook na zem. Anebo se zkuste takto najíst, vypít čaj o páté nebo jen podebatovat s kamarádem. Při takovém dřepu je v permanenci přes 220 svalů, protahují se svaly podél páteře, sílí kyčle a zvyšuje se stabilita kolen. Výborná je tato poloha i pro trávení, činnost tlustého střeva (rozhýbání nestrávených zatuhlých částí potravy), potíže s vyprazdňováním a pomáhá při onemocněních konečníku jako jsou např. hemoroidy či píštěle.

Klidně napište do komentářů své postřehy k tomuto tématu. Já trávím v hlubokém dřepu odhadem dvacet minut denně. Nemusí to být nutně vcelku, ale opakovaným se vracením do této pozice dáváte svému tělu šanci se rozvíjet ve své přirozené postuře. Co zasejete, sklidíte. V tomto případě mnohonásobně.

Honza.

© 2023 by Name of Site. Proudly created with Wix.com